Ruská vláda blokuje weby, které označuje jako dezinformační; česká také, ale nemohou se shodnout na tom, které to jsou. Jak takovou cenzuru obejít? Ukážeme si hned tři způsoby, jaké vám mohou v podobných případech pomoci.
Rubrika Politika
Sdružení Роскомсвобода (Roskomsvoboda) bylo založeno 1. listopadu 2012, v den, kdy vstoupil v platnost Jednotný rejstřík zakázaných webů. Název Roskomsvoboda byl zvolen jako stylistický protiklad k agentuře Roskomnadzor, která se přímo podílí na vedení černých listin a omezování přístupu k internetovým stránkám v Rusku na státní úrovni. Nyní sdružení vydalo prohlášení týkající se opačného směru blokování - zamezování přístupu ruských uživatelů na globální Internet. Protože ho pokládám za důležité a zcela se ztotožňuji s jeho obsahem, přeložil jsem ho do českého jazyka.
Situace kolem blokování na Internetu je v těchto dnech poněkud nepřehledná. Různé technologické společnosti více či méně dobrovolně blokují využívání svých služeb z Ruska, potažmo klienty odtamtud. Rusko zase naopak blokuje přístup ze svých sítí do týchž nebo i jiných služeb. Časem patrně dojde k pokusu o odstřižení Ruska od globálního Internetu, ať už z té, či oné strany.
Válka o Ukrajinu přináší jedno prvenství: je první, ve které se se vší vážností válčí ve třech dimenzích. Tou první je samozřejmě boj fyzický. Druhou dimenzí je válka informační, propagandistická. Třetí dimenzí pak válka kybernetická. Česká republika je dlouhodobě cílem ruské informační války. Dlouhodobě prohrává a kroky současné vlády tomu ještě napomáhají.
Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) vydal sadu doporučení k bezpečnému používání aplikace Signal. Bohužel však celou akci komunikuje s typickou úřední nesrozumitelností, takže je Twitter plný dotazů, jestli se to má chápat jako doporučení „používejte Signal“, nebo jako varování „když už musíte používat Signal, dělejte to aspoň bezpečně“. Pojďme to přeložit z úředničtiny do češtiny.
V souvislosti s válkou na Ukrajině se vynořilo velké množství služeb, které nabízejí možnost stát se „hackerem snadno a rychle“. Jedná se o prostou webovou stránku, na kterou když vstoupíte, zahájí velké množství dotazů na weby, které se jejímu autorovi znelíbily, obvykle ruských státních orgánů a státem kontrolovaných médií. Je použití takových služeb bezpečné? A jsou reálně k něčemu dobré?
Červený kříž se stal obětí přesně cíleného a velmi pokročilého kybernetického útoku. Neznámí útočníci získali osobní údaje půl milionu lidí, kterým tato humanitární organizace pomáhá. Za útokem by mohl být některý stát. ICRC si zaslouží uznání když ne za zabezpečení, tak za zodpovědnou komunikaci.
Zimní olympiáda v Číně začíná za pár dnů a Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost se přestal tvářit že to není jeho problém. Vydal sadu doporučení pro české olympioniky. V zásadě s nimi lze souhlasit, ale pár věcí v nich chybí a pár přebývá.
Evropská unie chce změnit způsob, jakým obyvatelé „starého kontinentu“ používají internet. Pod technickým plánem na vytvoření sítě rekurzivních DNS resolverů DNS4EU se prakticky skrývá možnost evropských orgánů omezovat to, jaké webové stránky uživatelé budou moci navštěvovat. Snaha filtrovat „nevhodné“ weby ovšem není nic nového.
Mobilní aplikace My 2022, kterou si povinně musejí nainstalovat všichni účastníci olympiády v Pekingu, má bezpečnostní díry. V reálu je to ale ten nejmenší problém, který z hlediska kybernetické bezpečnosti účastníci her budou mít. Mnoho zemí riziko řeší, český olympijský výbor na problém tradičně kašle, přestože je pro české účastníky značné.