V listopadu 2011 jsem napsal a na svém blogu vydal článek "Úředně bezdomovcem: Trvalé bydliště, proč ho mít a proč ne". Je to asi nejčtenější článek na mém blogu, na mnoha místech odkazovaný a mnohokrát citovaný. Za těch devět let se situace mírně změnila. Vydávám tedy jeho aktualizovanou verzi, odpovídající stavu v roce 2020.
Rubrika Politika
Nabízím vám záznam svého včerejšího streamu ze série Dvounohý kůň versus úřední šiml. Byl věnován problematice svobodného přístup k informacím. Tedy postupu, jak od veřejných institucí získat informace které potřebujete a jak se bránit, pokud vám je nechtějí vydat.
Když popisuji své zážitky s úřady, lidi se mně často ptají, jestli na styk s nimi nedělám nějaké školení. Tak jsem se rozhodl jedno takové udělat, a to online. Lze ho chápat jako jemný úvod do sebeobrany prostřednictvím práva. Nejenom při styku s úřady či policií, ale třeba i ve sporu s obchodníkem při reklamaci nebo sousedem, kterému se nelíbí váš pes.
Aplikace eRouška je založena na Exposure Notification API. To je API od Apple a Google, které řeší komunikaci zařízení přes Bluetooth. Nad ním postavené aplikace jenom nastavují pravidla pro vyhodnocení kontaktů. Vše vychází z předpokladu, že na základě síly Bluetooth signálu lze vypočítat vzdálenost dvou zařízení a tedy i uživatelů. To výborně funguje teoreticky a v laboratorních podmínkách. V reálném světě to ale funguje podstatně hůře.
Podle mého profesionálního názoru v této chvíli instalace eRoušky nepředstavuje významné riziko ohrožení uživatele, ale ani mu nepřinese žádná významná pozitiva. Do budoucna však přináší potenciální ohrožení a zároveň není pravděpodobné, že by přinesla pozitiva. Navíc informace o setkání s nakaženým má téměř nulovou hodnotu a spoléhat na ni je nezodpovědné.
Ukazuje se, že pro stát i v krizové situaci a s podporou českých technologických firem platí nesmrtelná věta někdejšího ruského premiéra Viktora Černomyrdina: Měli jsme ty nejlepší úmysly, ale dopadlo to jako vždy.
Jakou hodnotu má informace "v blíže neurčené době jste se možná vyskytovali poblíž blíže neurčeného nakaženého" s pětinovou šancí, že je falešná? Jaká je očekávaná reakce? Půjdete si na základě takové zprávy stoupnout do několikahodinové fronty na testování, které si budete muset nejspíš sami zaplatit?
Ještě jednou o elektronických volbách. Poněkud stručněji a aktuálněji. Nedokážeme vytvořit distanční systém, který by měl vlastnosti toho současného papírového. Pokud bychom měli zavádět elektronické nebo korespondenční hlasování, nejedná se o technikálii, ale o změnu principiální, měnící parametry voleb.
Obsáhlý článek o elektronických volbách jsme s Vladimírem Smejkalem a Jindřichem Kodlem napsali před devíti lety, vyšel v DSM v roce 2011. Ačkoliv se od té doby dost změnilo, myšlenky v něm vyjádřené jsou platné stále. Vzhledem k tomu, že se nyní začíná o elektronizaci voleb znovu mluvit, se souhlasem spoluautorů jej (v původní podobě) vydávám znovu.
V českém veřejném diskursu jsme zvyklí na ledacos. Ovšem prohlášení náměstka ministra zdravotnictví Prymuly, který nás vyzývá k návratu ke klanovým společenstvím, je šílené v takové míře, že vzbudilo podiv i u nás. Lidé prý mají do budoucna žít v menších komunitách, že se budou stýkat tři rodiny a "další komunikace moc nebude". Dokud se nevzdáme havlovského mýtu "nepolitické politiky", lepší to nebude.