Začalo to všechno vlastně zcela nenápadně. Psal se rok 1949 a jistý Neumann János Lajos na universitě v Illinois držel přednášku s komplikovaným názvem "Teorie a organizace složitých automatů". Tak se zrodil koncept počítačového viru. A ty klasické mají hodně společného s těmi organickými, jako druhdy populární koronavirus SARS-CoV-2.
Rubrika IT historie
Když startoval (tehdy se tomu ještě neříkalo “bootoval”) můj první počítač, na pár sekund zobrazil hlášku “Testing memory”. Pak pípnul a přivítalo mě hlášení “BASIC G /V3.0”. Ten počítač byl československé výroby a jmenoval se PMD 85-3. A stejně jako většina malých počítačů té doby – včetně populárnějších a světově rozšířenějších modelů typu Sinclair ZX Spectrum, Commodore C64 nebo třeba Atari 800 – po startu automaticky nabídl prostředí programovacího jazyka BASIC.
První univerzální československý počítač se jmenoval SAPO (Samočinný Počítač). Stavěl se sedm let a po dvou letech vyhořel. Zůstalo nám ale po něm dědictví v podobě technologie TMR (Triple Module Redundancy), kterou využívá třeba SpaceX.
První počítače pro sebe potřebovaly vlastní budovu a nebylo jich mnoho. Thomasovi J. Watsonovi, tehdy šéfovi IBM, je připisován výrok že nevidí trh pro více než šest počítačů na celém světě. Ve skutečnosti nic takového neřekl, ale je pravdou, že poměrně dlouho panovalo přesvědčení, že počítače budou veliké a bude jich málo. Ostatně i Isaac Asimov, velmistr science fiction, takto počítače viděl i ve vzdálené budoucnosti a nástupem malých modelů byl překvapen.