Každých deset let pořádá statistický úřad pro pobavení prostého lidu za jeho peníze kratochvilnou taškařici jménem Sčítání lidu, bytů a domů. Lze o něm vést sáhodlouhé debaty a na základě vlastního politického přesvědčení dovozovat, jak moc by měl stát strkat čumák do soukromí svých občanů. Ve světle oduševnělé reklamní kampaně se můžeme zamýšlet nad tím, zda nedostatek míst ve školkách a potíže s dopravou jsou skutečně způsobeny tím, že by zodpovědní činitelé neměli dostatek informací.

Ač pravičák a liberál, jsem ochoten připustit, že zatímco v ideálním světě stát o svých občanech nepotřebuje vědět prakticky nic, v tom reálném je z různých důvodů nutné nebo účelné, aby nějaké statistické údaje k dispozici měl. Zaráží mne ovšem způsob, jakým je chce získat.

Jedním z obvyklých argumentů pro sčítání je připomínka, že podobné akce se konají v českých zemích již od středověku. Pomiňme pro tento okamžik fundamentální pochybenost takové argumentace. Organizace celé akce a celá idea, na níž je založena, totiž ve středověku ustrnula.

Vyžaduje totiž vpravdě středověkou mysl, nezatíženou zhruba posledním stoletím vědeckého poznání, aby za nejefektivnější, nebo dokonce jediný, způsob získání požadaovaných údajů považovala tento způsob. Vychází z přesvědčení, že nejlepší je mocným hlasem zavolat "hýn!" a v tomto "rozhodném okamžiku" fyzicky obejít stádo a za každého udělat čárku.

Takový způsob odpovídá naivnímu myšlení učitelky v mateřské školce, pro kterou je skutečně nejjednodušší jí svěřený houf srovnat do trojstupů a přepočítat. Ona možná dosáhne bezchybných výsledků, ale monstrakce typu sčítání lidu už z principu stoprocentní úspěšnost mít nemůže.

Ani ho není třeba. Není k ničemu dobré vědět, zda se k rytířům Jedi hlásí 5347 nebo 5294 lidí. Stačí to vědět přibližně. Pročež se obecně podobné statistiky dělají méně primitivním způsobem, než pokusem o stoprocentní zásah cílové skupiny. Vybere se náhodná skupina respondentů a průzkum se provede na ní a přepočítá. I pro relativně malé skupiny jsou výsledky dostatečně přesné.

Pokud tedy stát skutečně nutně potřebuje vědět, jak dlouho dojíždí občanstvo do práce, staší se zeptat náhodně vybraného vzorku a není nutno pořádat celonárodní manévry. Ostatně, všichni ostatní to tak dělají a je na tom založená celá ekonomika.

Proč se tedy tato monstrakce pořádá? Na rozdíl od jiných za tím nevidím globální spiknutí a snahu o šmírování obyvatelstva atd. Pořádat nějaké plošné represálie na základě takto získaných údajů by bylo hrubě neefektivní. A pokud bude třeba "zatopit" několika konkrétním jednotlivcům, dokáže si potřebné údaje zjistit během pár dnů v podstatě kdokoliv, aniž by bylo nutné spoléhat se na to, co na sebe dotyčný vyzradil při sčítání.

Inu, protože to je prosaditelné a lidé ve staťáku se rádi pobaví. Jak ajťák pro tohle mám pochopení. Ostatně, pro zajištění mých informatických potřeb by v zásadě stačil broadband router a přenosný disk, nepotřebuji komplikované nastavení se site-to-site VPN s certifikáty na čipových kartách a geografickým clusterem na zálohy. Ale mám ho, protože si chci hrát, protože mne to baví a protože si to dokážu prosadit. Protože moje šéfová již dávno pochopila, že je třeba mně dát nějaké hračky, abych nezlobil.

Vůbec se nedivím staťáku, že takovouhle akci chce rozjet. Kdybych pro něj pracoval, jistě by se mi také líbila představa zpracování deseti miliónů formulářů a možnosti analyzovat takhle velkou hromadu dat.

Smutné, i když nikterak překvapivé, je, že taková akce projde parlamentem. Že kromě svých hraček musím platit i hračky staťáku.

No, naštěstí se mne celá tato záležitost nijak zvlášť netýká. Žádný sčítací komisař se mne nepokusil najít a kontaktovat ani v Praze, ani v Brně. Asi moc dobře vědí, že statistikami mně podobných se zabývá konkurence.