Demokracie je systém, ve kterém všichni dostanou to, co si většina zaslouží. Tento bonmot je vcelku přesným vyjádřením toho, co se stalo s kapesními počítači v průběhu uplynulých let. Historicky byly přenosné a později kapesní počítače nástrojem pro profesionály. Pamatuji si živě nadšení, které v řadách adminů všeho druhu způsobily první kapesní počítače, které umožnily řešit tím či oním způsobem havarijní stavy na dálku, na cestách, přes mobil. Tomuto určení odpovídalo též pojetí kapesních počítačů a jejich schopnosti. A také cena, poměrně vysoká při srovnání s běžnými mobilními telefony.

A pak přišel Apple a jeho iPhone. Firma Apple již dříve správně usoudila, že výrobcům PC jejich zbraněmi konkurovat moc nemůže a zaměřila celou škálu svých produktů na běžné uživatele. Na takové, kteří o počítačích a elekrtonice nic nevědí a vědět nechtějí. Kteří chtějí, aby se jejich počítač ovládal pokud možno jednoduše, neměl příliš mnoho matoucích voleb a funkcí, které většina z nich stejně nepotřebuje.

Fenomenální úspěch iPodu doslova sebral firmu hrobníkovi z lopaty. A iPod se od svých - papírově často výkonnějších - konkurentů lišil především právě méně technokratickým ovládáním a celkově přátelštějším přístupem k uživateli. A iPhone se vydal stejným směrem. Apple si jako první všiml, že drtivá většina běžných uživatelů nepotřebuje kapesní počítač klasického střihu. Že to nejsou přetížení manažeři s kalendářem nacpaným schůzkami k prasknutí, kteří se připojují do korporátní sítě přes VPN, aby používali specializované line-of-business aplikace. Že potřebují telefonovat a chtějí se bavit – hudbou, videem… Občas poslat nějaký ten mail nebo SMSku. K tomu je iPhone jako stvořený. Přimícháme-li k tomu líbivý design (jakkoliv já osobně jsem toho názoru, že počítače mají být černé a hranaté) a trochu davové hysterie, na kterou je Apple expert, je o úspěch postaráno.

A výrobci ostatních značek kapesních počítačů se poněkud zpozdile začali snažit Apple a jeho iPhonům konkurovat. Ze stylusu, již v minulosti artrofovaného k nepoužitelnosti, se stalo sprosté slovo. I reklama se změnila. Reklamy na PDA vyrazily do ulic, na billboardy a citylighty. Důležitě vypadající business e-maily na obrazovkách kapesních počítačů v reklamách nahradily notičky a zkroucené filmové pásy. Spořádané obchodníky v odletové hale mezinárodního letiště vystřídali teenageři s okončetinami volně pohozeným kol trupu v gestu epileptického záchvatu.

A to zabilo kapesní počítače.

Nic jiného dneska dohromady nekoupíte. Nápodoby iPhone na každém kroku a nástroje pro rozumnou práci nikde. Kromě toho, i ty nápodoby mají poněkud kargokultický charakter. Přejímají formu, aniž by chápaly podstatu. Přidávají nesmyslné 3D efekty do operačního systému, který s nimi nepočítá. Navrhují ovládání prsty na displeji, který je o polovinu menší a o řád méně citlivý než u iPhone.

A co profesionální uživatel? Propadá depresi. Když se mu konečně podaří najít způsob, jak se zbavit 3D efektů, které prvních pět minut vypadají tak úchvatně, staré jistoty jsou pryč. Jeden z hlavních důvodů, proč mám PDA, je přítomnost terminálového klienta (RDP), což mi umožní provádět nouzové zásahy na vzdáleném serveru na cestách. Vždy byl součástí operačního systému. Od verze Windows Mobile 6.1 je již součástí volitelnou a tudíž na většině aktuálních zařízení chybí. Asi musel uvolnit místo nástroji pro kalibraci polohového senzoru.

Otázka pro budoucnost zní, zda se Apple podaří podobným způsobem zabít i „velké“ počítače. Můžeme vést dalekosáhlé diskuze o tom, kdo komu jakou ideu v uživatelském rozhraní ukradl dnes a kdo před dvaceti lety. Ale snahy operační systém vyšperkovat a zároveň zjednodušit vidíme i na desktopu, lhostejno zda má ve znaku jablko, okno nebo tučňáka.

Různé vizuální triky s nezapamatovatelnými názvy jsou to, o čem se mluví v reklamách. Není se čemu divit. Létající 3D okýnka vypadají na billboardu mnohem lépe, než nová architektura ovladačů, webového serveru, případně kompletně předělaný síťový subsystém s nativní podporou IPv6, nad kterým dělám „wow“ zase já.

Mám pochybnosti, zda cesta nakročená u Windows XP, tedy sloučení „uživatelské“ a „profesionální“ edice operačního systému do jediného produktu, byla správná. Požadavky soukromé a firemní sféry jsou přece jenom rozdílné. Mnohdy jsou dokonce v protikladu: domácího uživatele kvalitní zabezpečení spíš obtěžuje a pro firemní použití zase nepotřebuji Media Center. Platforma Windows vyniká svou univerzálností, ta se ale může stát i brzdou. Některé pro daný účel „zbytečné“ technologie lze z Windows dostat jenom obtížně.

Možnou cestou by byla větší komponentizace podobná operačnímu systému Windows Embedded. Tato edice založená na Windows XP se používá pro speciální zařízení, od set-top boxů po bankomaty a informační kiosky. Umožňuje systém přesně vyladit na míru, odstranit nepotřebné komponenty, které z běžných Windows odstranit nejdou. Taková úroveň kompotentizace ale klade mnohem větší nároky na správnou volbu komponent a spolupráci s hardwarem.

Výroba a vývoj běžných počítačů je naštěstí jednodušší, takže zde alternativy na rozdíl od PDA stále jsou. Poslední dobou se hojně rozmáhají malé a laciné „netbooky“ typu Asus Eee PC. Ale pořád jsou na trhu i zařízení jako můj ThinkPad: s hrubým výpočetním výkonem větším, než jaký mají k dispozici některé menší země a ke kterým se jako volitelné příslušenství dodávají kolečka, protože jsou spíše převozné než přenosné.

A jsou černé a hranaté, jak pánbůh zamýšlel, že počítače mají vypadat.