Jak na zálohu běžícího virtuálního serveru pod Hyper-V

Jednou z velkých výhod virtualizačních technologií je snadnost zálohování. Stačí spustit zálohu fyzického serveru a máme zazálohovány i virtuální stroje na něm běžící. Tolik tedy praví teorie. V praxi to bývá poněkud složitější.

O zálohování virtuálů obecně

Obecně lze zálohování virtuálního stroje provádět dvěma způsoby. Při prvním z nich zapomeneme na to, že počítač je virtuální a zazálohujeme ho stejně jako fyzický stroj. Tedy nainstalujeme do něj příslušný zálohovací program, agenta či co a zálohujeme jako obvykle. Elegantnější řešení spočívá v tom, že si uvědomíme, že virtuání server není v podstatě nic jiného, než několik souborů na disku a že si můžeme spoustu práce ušetřit tím, že tyto soubory prostě zkopírujeme jinam.

Nejjednodušší řešení tedy spočívá v tom, že virtuální stroj zastavíme, zkopírujeme příslušné VHD soubory a virtuální stroj zase spustíme. To je jednoduché a elegantní (skriptů na programové zastavení a spuštění virtuálního počítače je na webu spousta), ale nevýhodou je downtime. Po dobu zálohování, a to může trvat dlouhé minuty, je server offline. Nejlepší by tedy bylo umět zazálohovat běžící virtuální server, aniž by bylo třeba tento zastavovat nebo jinak zvlášť opečovávat. Dobrá zpráva: jde to. Špatná zpráva: nikdo vám neřekne přesně jak. Tedy až na mne :)

Sugestivní zatáčka ke snapshotům

Hyper-V disponuje slibně vypadající technologií "snapshotů". Jedním stručným povelem lze vytvořit snapshot běžícího počítače a kdykoliv se k němu pak vrátit. Což o to, funkcionalita je to pěkná, ale nechrání před selháním disku na hostitelském (fyzickém) stroji. Snapshot je užitečný, pokud se chystáte páchat zhůvěřilosti ve virtuálu a chcete mít možnost se vrátit zpět (a i zde jsou jisté drobné zádrhele, o nichž si můžete podrobně přečíst v článku mého MVP kolegy). Ale nezachrání vás, když se disk fyzického serveru odebéře do věčných lovišť.

Jak na zálohu pomocí Shadow Copy

Skutečná cesta k on-line zálohování vede přes Shadow Copy. Shadow copy je funkce, která vám umožní zálohovat i otevřené a průběžně se měnící soubory tím, že vytvoří jejich dočasnou "zmraženou" kopii, kterou pak můžete zkopírovat, kam je jen libo.

Pro práci se shadow copy slouží ve Windows 2008 program DISKSHADOW.EXE. Tento jest lze spustit buďto v interaktivním režimu, kdy mu ručně zadáváte příkazy, a nebo v režimu dávkovém, kdy tytéž příkazy zapíšete do textového souboru a ten tomuto programu vecpete do chřtánu pomocí parametrů příkazového řádku.

Obecná idea zálohování Hyper-V stroje je následující:

1. Na všech discích, kde máte data virtuálních strojů (tedy typicky systémový disk, kde je konfigurace a datové disky, kde je VHD) povolíte shadow copy.
2. Vytvoříte shadow copy, tj. v podstatě vytvoříte dočasnou kopii stavu tak, jak je právě teď.
3. Tuto shadow copy si přimountujete jako další disk (buďto další písmenko a nebo si můžete vytvořit NTFS junction point a namapovat to do prázdného adresáře).
4. Z této shadow copy potom běžnými prostředky okopírujete data někam do pryč, na jiný disk.
5. Shadow copy opět odmountujete.
6. Shadow copy můžete explicitně zrušit. Pokud tak neučiníte, postará se o to příležitostně operační systém sám, drží si jich jenom omezený počet.

Praktická bezobslužná implementace jest ovšem poněkud komplikovaná, s ohledem na dočasnou a nestálou povahu stínových kopií. Potřebujete udělat hned několik věcí:

1. Spustit hlavní dávkový soubor, který udělá přípravné práce a spustí DISKSHADOW.EXE se sadou příkazů, které vytvoří kopii, přimountují ji a zase odmountují.
2. V této sadě příkazů želbohu nemůžete zkopírovat soubory, protože to DISKSHADOW.EXE neumí. Umí ale zavolat v rámci dávky externí dávkový soubor, který to udělá.
3. Po dokončení běhu dávky se pak vrátíme zpět do hlavního souboru a uklidíme po sobě.

Konkrétní implementace

Představme si následující situaci: máme jeden fyzický Hyper-V server a na něm větší množství virtuálů. Fyzický server má tři disky:

• C: – na něm je operační systém a také uložená konfigurační data Hyper-V serverů, a to v adresáři C:\ProgramData\Microsoft\Windows\Hyper-V\Virtual Machines.
• D: – zde se nacházejí systémové disky virtuálních strojů, v adresáři D:\SystemVHD.
• E: – zde se nacházejí datové disky virtuálních strojů, v adresáři E:\DataVHD.

Zálohování chceme provádět "křížem", tedy že data z D: zkopírujeme na E: a naopak. Konfiguraci (je malá) zkopírujeme na D: i na E:. Tím dosáhneme toho, že při selhání kteréhokoliv z disků budeme mít k dispozici kompletní data.

Aby byla situace zábavnější, chceme udržovat vždy dvě poslední zálohy, nazvěme je třeba "SetA" a "SetB". Toto opatření zajistí, že i pokud by došlo k selhání v průběhu zálohy, budeme mít k dispozici "poslední dobrá" data odminula.

To celé lze zařídit celkem jednoduše, pomocí jednoho dávkového souboru, jedné sady příkazů pro DISKSHADOW.EXE a pár pomocných souborů, které si dle potřeby vytvoříme a zase smažeme.

Hlavní magie se děje v souboru C:\Backup\HVBS\backup.cmd, který vypadá následovně:

Pomocným fámulem jest soubor C:\Backup\HVBS\backup.dsh, jehož obsah je dost stručný:

Dále pak si skript v průběhu své činnosti vytvoří a zase smaže soubory C:\Backup\HVBS\sequence.marker a C:\Backup\HVBS\phase.marker. Postup činnosti zálohovacího skriptu je poměrně prostý:

1. Spustíme (patrně pomocí Task Scheduleru) dávku backup.cmd.
2. Ta zjistí, že neexistuje soubor phase.marker a pokračuje tedy fází 1.
3. Shora uvedený soubor phase.marker vytvoříme (na jeho obsahu nezáleží, pouze na tom, zda existuje nebo ne).
4. V závislosti na (ne)existenci souboru sequence.marker určíme název cílového adresáře jako "SetA" nebo "SetB" a soubor se vytvoří nebo smaže, takže tyto názvy se cyklicky střídají.
5. Vytvoříme prázdné adresáře C:\Backup\HVBS\mnt.c až C:\Backup\HVBS\mnt.e. Na ně později namapujeme vytvořené kopie.
6. Spustíme DISKSHADOW.EXE a předáme mu dávku příkazů C:\Backup\HVBS\backup.dsh.
7. V rámci této dávky je znovu spuštěna ve druhé kopii dávka backup.cmd. Protože ale nyní existuje soubor phase.marker, přeskočí se již provedená fáze 1 a spustí se fáze 2.
8. V ní pomocí ROBOCOPY.EXE zkopírujeme co jen kam potřebujeme. Jen v cestě místo písmen disků použejem dříve vytvořené adresáře "mnt.c", "mnt.d" a "mnt.e".
9. Nezapomeneme smazat soubor phase.marker, aby se příště dávka spustila zase od začátku a dávku ukončíme.
10. V běhu pokračuje první instance backup.cmd, která pokračuje fází 3, ve které se už neděje nic zásadního, jenom po sobě uklidíme a smažeme nyní již nepotřebné prázdné adresáře.

Výsledkem této činnosti je, že při každém spuštění skriptu se nám vytvoří jedna záloha, cyklicky pojmenovaná "D/E:\Backup-SetA" a "D/E:\Backup-SetB". Virtuální počítače o této činnosti nevědí a nevyžaduje se od nich žádná aktivní spolupráce. Pouze musejí mít nainstalované Integration components (tj. "Virtual Machine Additions pro Hyper-V"). Nemají-li, bezvýpadkově je zálohovat nelze a v průběhu zálohy budou zapauzovány a potí znovu rozběhnuty. Nebo by alespoň měly být, nezkoušel jsem to, protože žádný server bez IC nemám.