Pravděpodobně všichni znáte a používáte klasickou komprimaci souborů - jejich "sbalení" do ZIP nebo RAR archivu, čímž se zmenší jejich datový objem. Takovou kompresi je možno provádět i automaticky při přenosu mezi webovým serverem a klientem. Můžete si to představit tak, že server posílaná data sbalí do ZIPu a klient (prohlížeč) je zase rozbalí a zobrazí. V případě HTML kódu je možno dosáhnout značné úspory přenášených dat a tím zrychlit stahování stránek, zejména na pomalejších linkách.

Jak to v IIS nastavit

V defaultním nastavení na IIS 6.0 je HTTP komprese vypnutá. Chcete-li ji zapnout, otevřete si IIS Manager, v levém sloupci klepněte pravým tlačítkem na "složku" Web sites a z kontextového menu zvolte Properties. Na záložce Service zaškrtněte Compress application files i Compress static files:

Dialogové okno nastavení HTTP komprese

Komprese se zapne po restartu IIS. Zatím ho ovšem ještě nerestartujte, je totiž třeba nastavit co se má komprimovat.

Co komprimovat a co ne?

Které soubory se budou či nebudou komprimovat rozhoduje IIS podle jejich přípony. Standardně jsou nastaveny takto:

Toto nastavení není nejšťastnější, protože zcela ignoruje .NET aplikace a ani v případě statických souborů má jisté rezervy.

Bezztrátová komprese funguje tak, že nahrazuje opakující se sekvence bajtů. Principiálně je tedy vhodná pro textová data a značkovací jazyky a některé další typy dat. Naopak naprosto nevhodná jsou data se strukturou víceméně náhodnou - například data šifrovaná nebo již jednou komprimovaná (což se týká i formátů, které mají kompresi "vestavěnou", jako například JPEG, GIF, PNG, MP3, WM* a podobně).

Osobně používám toto nastavení:

Seznam přípon je uložen v metabázi, ve větvích W3Svc/Filters/Compression/GZIP a W3Svc/Filters/Compression/DEFLATE (IIS podporuje dva komprimační algoritmy, GZIP a DEFLATE). Spíše než přímou editaci metabase.xml doporučuji použít skript ADSUTIL.VBS (nachází se zpravidla v *C:\InetPub\AdminScripts*). Otevřete tedy příkazový řádek, přejděte do tohoto adresáře a postupně spusťte následující čtyři příkazy:

CSCRIPT.EXE ADSUTIL.VBS SET W3Svc/Filters/Compression/GZIP/HcFileExtensions "htm" "html" "txt" "css" "js" "vbs" "xml" "xslt"
CSCRIPT.EXE ADSUTIL.VBS SET W3Svc/Filters/Compression/DEFLATE/HcFileExtensions "htm" "html" "txt" "css" "js" "vbs" "xml" "xslt"
CSCRIPT.EXE ADSUTIL.VBS SET W3Svc/Filters/Compression/GZIP/HcScriptFileExtensions "asp" "dll" "exe" "aspx" "asmx"
CSCRIPT.EXE ADSUTIL.VBS SET W3Svc/Filters/Compression/DEFLATE/HcScriptFileExtensions "asp" "dll" "exe" "aspx" "asmx"

Tak. A teď už můžete to IISko konečně restartovat (z příkazové řádky spusťte iisreset.exe).

Něco za něco

V životě není nic zadarmo. A samozřejmě že ani HTTP komprese nebude výjimkou. Komprimace přenášených dat sice šetří linky, ale zase zatěžuje procesor na straně serveru i klienta. S klientem si starosti dělat netřeba - zvládne to v pohodě. Server na tom může být opačně, pokud je hodně zatěžován. Počítejte s tím, že po zapnutí HTTP komprese vzroste zatížení procesoru a server monitorujte, zda "stíhá".

HTTP komprese je velmi účinná v případě, že server posílá ta samá data beze změny mnoha klientům. Zkomprimuje je jednou a pak si je drží v cache a zatížení systému příliš neroste.

Velké zatížení naopak čekejte v případě, že "co stránka to originál" - příkladně pokud stránky generujete dynamicky podle aktuálně přihlášeného uživatele a podobně.

Zpětná kompatibilita

Všechny současné desktopové browsery HTTP kompresi podporují. Leč najdou se i takové, které jí nerozumí. IIS nicméně umí poznat, co komu poslat. Pokud klient s požadavkem pošle hlavičku "Accept-Encoding: gzip, deflate", dá tím najevo, že kompresi umí a IIS ji použije. Pokud hlavička chybí, pošle data bez komprese. Můžete si to vyzkoušet například prostřednictvím užitečného nástroje wfetch, který je součástí IIS 6.0 Resource Kitu.