Na nedávném svodu československých vlčáků (fotogalerie) jsme si při společném venčení psíčků s ostatními majiteli líčili zážitky z návštěvy pražské ZOO. Slovo dalo slovo a dohodli jsme se, že ZOO Praha poctíme hromadnou návštěvou.
V sobotu v 15:00 se tedy za značného zájmu kolemjdoucích na okraji pražské Stromovky setkalo dvanáct lidí a hlavně šest československých vlčáků: Esta Kanýčo, Qeron z Molu Es, Apolo Sokolí oko, Assay z Věrné smečky, Ema z Vlčí chaloupky a samozřejmě Argos, vlčák honoris causa.
Jakmile jsme naše miláčky vypustili z vodítek, potvrdilo se že "svůj k svému" - vlčák si nejlíp porozumí zase s dalším vlčákem. Blíže nerozeznatelná koule vlkošedého zbarvení se nekontrolovatelně hemžila zlatým spadaným listím a já začal tiše leč vydatně nadávat - nedalo se to fotit. Počasí nám totiž vůbec nepřálo, bylo pod mrakem a mírně mrholilo. Světelné podmínky tedy nic moc, vybízející k delším expozičním časům. A foťte s delší expozicí smečku která občas kromě obvyklých zvuků vlčí náklonnosti bezmála vydá i aerodynamický třesk...
S každým krokem, který jsme učinili směrem k zoologické zahradě, bylo počasí horší a horší. Což o to, vlčákům to nevadilo ani v nejmenším - ale některé další živočišné druhy (příkladně já) takovou rezistencí vůči počasí nevynikají.
Mimosezónní doba a mizerné počasí mělo negativní vliv na návštěvnost ZOO. Zatímco při naší červencové návštěvě ukazovalo digitální počítadlo za branou bezmála 10 000 návštěvníků toho dne, tentokrát tam svítilo číslo 975. Mělo to samozřejmě i pozitivní stránky: zahrada byla poloprázdná, takže nám nikdo nešlapal na paty a vlčákům na ohony.
Většího klidu využívá ZOO k úpravám a opravám. Řada cestiček byla uzavřená, některé výběhy prázdné. I tak jsme si užili dostatek zábavy, zejména kozy kamerunské vlčáky opravdu zaujaly. Odvážnější povahy se ochotně nabídly, že by nám zajistí skopové k večeři. Ano, jedná se o tytéž jedince, kteří nám chtěli o chvíli předtím obohatit jídelníček jedním z volně pobíhajících pávů.
Počasí se i nadále zhoršovalo. Čím více jsme se přibližovali k vlkům, tím více vody padalo. Vlci se schovávali v nejvzdálenějším rohu výběhu a nebyli skoro vidět. Jakmile se ale naši psi přiblížili na dohled, situace se rázem změnila. Všichni vlci k nám přiběhli a začali s našimi vlčáky komunikovat přes sklo a drátěný plot. Za mohutného poštěkávání, vrčení a podobných zvukových efektů - a samozřejmě též za zájmu procházejících rodičů s dítětem.
Většina z nás místní vlčí rodinku neviděla poprvé, takže jsme zasvěceně hodnotili, jak vlčata od posledka vyrostla a jak jsou vlci krásně nasrstění a připravení na zimu.
Sebevědomé chování Qerona, který se v rozpuku mládí tvářil jako že všechny přítomné vlky zmákne levou zadní tlapou, nesmírně zaimponovalo naší Estě a též Emě z Vlčí chaloupky. Obě dvě se předháněly v laškování s ním a Qeronek se hřál v paprscích její přízně. Vedlo to i k mírnému sporu mezi Estou a Emou. Zlostné vrčení našeho zlatíčka na vodítku naznačovalo, že se Esta chystá Emu rozsápat. Nakonec ale vše skončilo jenom krátkou verbální výměnou názorů a všichni zase byli kamarádi.
Zpátky přes Stromovku jsme se vydali na večeři do naší oblíbené restaurace Nová Legenda. Není mnoho restaurací, kde by bez problémů a s radostí přivítali a pohostili bandu zákazníků s pěti velkými mokrými psy (Assay s doprovodem nás na zpáteční cestě opustili). Legenda znovu prokázala, proč patří mezi naše oblíbené podniky, vřelým přijetím a jako obvykle výbornou kuchyní.
Esta s Qeronem pokračovali ve vzájemném laškování, spočívajícím převážně ve francouzských polibcích. To ve vlčáčím provedení vypadá tak, že se Esta snažila Qeronovi do tlamy nacpat celou svoji hlavu i s ušima. Takže si z ní teď můžeme utahovat, že je zamilovaná. Osobně si myslím, že si mohla vybrat mnohem horší partii, Qeronek je urostlý mladý muž s mohutnou hlavou a řádnou autoritou. Naší puberťačce rovněž nepochybně imponovala image rebela dokládaná líčením paničky jak jí při vítání zlomil a posléze zase srovnal nos.
Pozorujíce spokojenou únavu našich psů shodli se všichni účastníci na tom, že akce byla úspěšná a máme v úmyslu se ve stejné sestavě opět brzo sejít. Už jenom pro ten pohled na smečku rozdováděných a zjevně šťastných vlčáků to stojí zato.