Každý den se člověk učí něco nového. Například já jsem si do dnešního rána myslel, že nejhorší možné probuzení je, když vám československý vlčák okusuje končetiny, případně stojí na hrudníku a olizuje obličej. Není. Mnohem horší je být probuzen dvěma československými vlčáky, přičemž vám jeden stojí na hrudníku a olizuje obličej a druhý okusuje ruce. Ještě že tajemný Q spí o chatku vedle, jinak bych možná rozšířil své obzory ještě o jednoho vlčáka...
Totiž, abyste rozuměli: vlastnictví Esty na mne má, no řekněme že pozitivní vliv. Za ten necelý rok co ji máme jsem vytáhl paty z Prahy do různých přírodou zavánějících (a věřte, leckdy opravdu silně zavánějících) končin vícekrát než za posledních pět let.
Příkladně dneska. Na počátku byl nápad uspořádat vlčáčí víkend. Pak si jeden majitel pustil na ruku hasicí přístroj a další dva budou rodit štěňata. Nakonec jsme tedy přijeli se třemi psy: Estou, Apolo Sokolí oko a Qeronem z Molu Es. Do Jetřichovic, což je jakási bohem zapomenutá víska v České Lípy.
Dnes máme jet kamsi poblíž na cvičák. Ptal jsem se, jestli tam budeme sami. Prý ne, současně tam budou cvičit policejní psi. Jakmile to bude možné, podám zprávu zda jsme utekli sami a nebo zda nás vyhodili oni, když viděli onu proslulou poslušnost a ochotu československých vlčáků k práci. A zejména těchto československých vlčáků :)