"Světská sláva polní tráva", brblal jsem, když jsem včera v pět ráno (po třech hodinách spánku) vylézal z postele, abychom mohli s Myshí a Estou navštívit národní výstavu psů v Mladé Boleslavi. Už před nějakým časem jsme se s jejím chovatelem Karlem Hladíkem dohodli, že na tu výstavu společně zajedeme. Bohužel cesta přes celou prahu do Dejvic a pak do Boleslavi zabere nějaký čas a přejímka psů končí v devět.
Cesta proběhla relativně bez problémů. Že se naše milé zviřátko probouralo mříží oddělující kufr prostor od cestujících a zbytek cesty strávilo na zadním sedadle Myshi na klíně je drobný detail :-)
Psí závodiště v MB při našem příjezdu doslova praskalo ve švech, přeplněno lidmi a psy poloviny existujících ras (druhá polovina se vystavuje dnes). První zmatené chvíle jsme strávili hledáním našeho výstavního kruhu, který byl se svým číslem 30 umístěn mezi kruhy 13 a tuším 18. Uprostřed posuzování začalo pršet, takže jsme se čile přesunuli do vedlejšího zastřešeného kruhu číslo 13, protože bobtailové naštěstí ukončili posuzování s předstihem :-)
Svou pravidelnou pětiminutovku vzteku jsem si užil s katalogem výstavy. Naivně jsem si myslel, že když pošlu pořadateli inzerát k otištění a tento mi výslovně potvrdí, že ho dostal a že ho otiskne, tak že ho skutečně vydá. No co, mělo mě varovat, že když jsem se ptal na parametry tisku, mysleli si, že jim nadávám. Co mne ovšem opravdu překvapilo, že místo očekávané omluvy a nabídky nějakého řešení se člověk který za to mohl (ředitel výstavy Otakar Vondrouš) choval, jako by o nic nešlo a uprostřed telefonického rozhovoru prostě zavěsil... Že v trojřádkovém zápisu informací o Estě jsou dvě chyby (a obě ve věcech, které někdo opisoval z fotokopie průkazu původu) už je drobnost. Lighten up while you still can, don't even try to understand. Just find a place to make your stand and take it easy...
Československých vlčáků bylo na výstavu přihlášeno celkem 28, čímž se řadil mezi početnější plemena. Irští vlkodavové byli ovšem o jednu hlavu v přesile :) Tradičně dominoval Rhodézský ridgeback v počtu rovných osmdesáti kousků. Z plemen zastoupených jediným psem mne ovšem nejvíce zaujalo číslo 2109, tedy americký bezsrstý teriér - osrstěná varianta.
V naší kategorii, tedy mladé feny, bylo sedm zástupců. Zcela právem vyhrála Api, oficiálně Upstream Arimminum Moniky Soukupové. Velmi příjemným překvapením pro nás bylo umístění Esty, která byla hodnocena jako výborná a skončila na třetím místě. S ohledem na to, že se jednalo o vůbec první výstavu jak pro předvádějící Mysh, tak pro předváděnou Estu, je to obrovský úspěch a jsem za něj moc rád. Estu bych neměl o nic méně rád, i kdyby byla hodnocena špatně, ale úspěch těch, které mám rád, mne vždycky potěší.
Svůj velký den zažila Jaw z Molu Es a náš průvodce Karel Hladík. Postupně společně vyhráli V1 CAC (výborná, 1. místo, Certificat d'Aptitude au Championnat, nejlepší ve své kategorii, národní vítěz), BOB (Best Of Breed, nejlepší jedinec svého plemene bez ohledu na věk a pohlaví) a byli druzí v BIG (Best In Group, nejlepší jedinec celé skupiny plemen dle FCI). Radost z toho měli oba :)
Celkový dojem z té výstavy je vcelku pozitivní. Na základě vyslechnutých historek jsem čekal mnohem větší stres a méně pohodovou atmosféru. Alespoň mezi vlčáčími vystavovateli i rozhodčím vládla přátelská nálada a i blahopřání vítězům od soupeřů se byla upřímná.
- Fotky z výstavy najdete ve fotogalerii. Mysh svůj pohled na věc zvěčnila na bestijčím weblogu.