Ze všech stran jsem bombardován otevřenou i skrytou reklamou, která říká jediné: nejzásadnějším přáním každého člověka je a musí být pořízení vlastního domu, nebo alespoň bytu. Každý přece chce bydlet ve svém!

Takže honem rychle, pořiďte si hypotéku, stavební spoření a ta jediná střešní okna, kterými bude svítit slunce. Nájemní bydlení je přece tak hrozné!

To vše v situaci nezaměstnanosti, způsobené mimo jiné neochotou českého národa se stěhovat za prací.

Tenhle mýtus pravděpodobně pochází ze současného celospolečenského hnutí "Amerika - náš vzor". Aniž přitom bere v úvahu, že Spojené státy jsou velká země a americké pojímání vzdáleností činí problém ještě zábavnějším (když Američan řekne že bydlí kousek od X, představuje praktická implementace zhruba dvě hodinky jízdy autem). Stejně jako to, že domy v teplejších oblastech USA se stavějí s životností 20 let z materiálů odpovídající ceny.

Abych řekl pravdu, já nechci vlastní byt, a dům už teprve ne. Pár dní strávených s mým otcem, takto jednatelem nově ustaveného sdružení vlastníků bytových jednotek, mne v tomto přesvědčení ještě utvrdilo.

Reklama se nás snaží přesvědčit o tom, že vlastní bydlení nám dá svobodu. Pomineme-li psychologický efekt "být ve vlastním", nic svobodného na tom nevidím. Rozdíl mezi typizovaným bytem v paneláku (nebo nově stavěných bytových domech, to je to samé jenom víc barevné a nazdobené) a typizovaným domkem z katalogu, je podle mne v mezích statistické chyby. Přitom právě tato forma vlastního bydlení je to jediné reálně dosažitelné pro většinu lidí.

Pokud bydlím v nájmu, jsem schopen fungovat mnohem svobodněji a operativněji. Pokud potřebuji více místa, přestěhuji se do většího. Pokud potřebuji ušetřit, půjdu do menšího. Mohu se přesunout tam, kde mi to vyhovuje s ohledem na aktuální situaci.

O vlastní dům či byt se musím starat. Naivní představa některých lidí, že koupí vlastního končí výdaje na bydlení, se brzy rozplyne v moři drobných i větších výdajů. Od žárovek na chodbách přes novou fasádu po problémy typu vichřicí odnesená střecha nebo povodní vyplavený dům.

V případě, že si byt v postiženém domě jenom najímám, je snadným a bezbolestným řešením prostě vypovědět smlouvu a jít jinam. Pokud ovšem ta odnesená střecha bude moje, budu to já, kdo bude řešit problém, kde teď hned sehnat sto tisíc na novou, aby mi nepršelo do postele.

Sečteno a podtrženo: na vlastním bytu nevidím v zásadě nic dobrého. S vlastním domem je to sice o něco lepší, ale pouze v případě, že mám možnost si ho nechat vyprojektovat přesně podle svého (což vyžene cenu vysoko nad inzerované přátelské a minimální ceny) a pokud mi po tom všem ještě zůstane dost peněz na řešení operativních situací a najmutí člověka, který se bude starat o údržbu, sekáním trávníku počínaje, pokračuje čištěním okapů a konče natíráním plotu.

V podnikové sféře se dnes nosí outsourcing. Nezajišťovat si vlastními silami servisní služby, které sice potřebuji, ale nejsou mým předmětem činnosti. Externí dodavatel mi tytéž služby zajistí jednodušeji, většinou kvalitněji a v řadě případů levněji. Nájem je outsourcing bydlení.

Ke štěstí mi chybí snad jenom deregulace nájemného, která by z trhu s byty učinila přívětivější místo k životu.