Tak nějak si říkám, zda nežiji v nějakém divném státě. Z článku na iDnes, dotazů a odpovědí Vladimíra Špidly:
"Máte prý na pravé hýždi malé tetování ve tvaru pětilisté růže. Můžete nám k tomu říct víc?" ptala se jedna ze čtenářek.
Špidla s odpovědí neváhal: "Chodil jsem do školy s mnoha dámami, jenom málo z nich ví, jaké mám hýždě. Možná, že bych mohl upřesnit, jedná se o zlatou pětilistou růži na modrém poli."
Roztomilé. Bonmot o podobenství s místy, kam hlasy zatím 84% voličů směřujeme, se nabízí až příliš.
Skoro stejně roztomilý, jako Špidlova potetovaná prdelka, je předseda PSP Lubomír Zaorálek: Po mnoha letech je to zase jednou, kdy se můžeme sami a dobrovolně rozhodnout, kam chceme v Evropě patřit. Že vzhledem k rozložení sil v budoucích Evropských strukturách také naposledy, to mu zabránila dodat zřejmě vrozená skromnost a plachost.
Zato chování Václava Klause, který se ohledně vstupu do EU chová přesně podle hesla "neříkám tak ani tak, ale na má slova dojde", roztomilost postrádá zcela. Jeden z důvodů, proč jsem ho pokládal za příhodného kandidáta (viz Země bez prezidenta a Není kam postoupit), jsou jeho obvykle jasné postoje a názory, se kterými lze sice nesouhlasit, ale alespoň je lze pochopit. Velebný majestát sídla českých králů asi působí i v jedenadacátém století.