Opustiv ledové pláně severních Čech vracím se do civilizace. Doma mne kromě psa přivítalo hučení počítačových ventilátorů a poblikávání LEDek. Domove, sladký domove ;-)
Jedna z těch diod patří i mojí webové kameře. A jak se na ni tak dívám, vede mne to k úvahám o svobodě a soukromí v digitálním věku. Považuji se za člověka, který si dost zakládá na svém soukromí. Což zřejmě vypadá jako protimluv, s ohledem na mé zjevné exhibicionistické tendence (nemít je, nečetli byste tyto řádky). Uvažoval jsem o tom, proč mi nevadí mít na místo, kde sedím osmnáct hodin denně namířenou kameru a přitom jsem ochoten se do krve hádat s vrátným, který po mně neoprávněně chce občanku.
Existují v zásadě dvě možnosti jak zacházet s potencionálně citlivou informací. Ta první spočívá v tom, že se pokusím dotyčnou informaci pokud možno utajit a zabránit jejímu šíření. Druhá možnost je, že dotyčnou informaci co nejvíc rozkecám, takže ztratí svou hodnotu. Například tím, že průběžně širokou veřejnost informuji o svých úchylkách, zbavuji se tím nebezpečí, že mne bude někdo tímto způsobem vydírat (i když se o to čas od času někdo pokusí a je to nadmíru zábavné ;-).
Zásadní rozdíl spočívá v tom, že takhle mám alespoň teoretickou kontrolu nad tím, jaké informace o sobě do světa pouštím. Sice není možné se trvale kontrolovat a přetvařovat, takže i při neosobní komunikaci vyplyne pravá podstata člověka, ale stále jsou to informace, které se rozhoduji sdělovat světu formou, jakou uznám za vhodné. Navíc ten webcam můžu kdykoliv vypnout.
Ne vždy je to ale tak snadné. Život v jedenadvacátém století nás vede k tomu, že svoje soukromí prodáváme kousek po kousku. Každou platbou kartou, každým hovorem mobilním telefonem, každým odeslaným e-mailem. A já bych byl ten poslední, kdo by byl ochoten (a mám-li být upřímný, tak i schopen) se těchto civilizačních vymožeností vzdát.
Možná je to jenom moje iluze a zbožné přání, ale myslím si, že technologie nám touto formou sice do jisté míry bere svobodu a soukromí, avšak na druhou stranu otevírá nové možnosti v tomto směru. Moderní doba změnila obsah mnoha pojmů a myslím si, že „svoboda“ a „soukromí“ jsou jenom další v řadě.
Pokud je někdo tajemný jako hrad v Karpatech, provokuje. A málokdo je zakonspirovaný tak dobře, že se o něm nedá nic zjistit. Každý, kdo si dá tu práci a zadá moje jméno do vyhledávače, bude zavalen dost značným množstvím informací o mojí osobě, mých názorech a podobně. Přestože mohou být citlivé, nepředstavují pro mne zásah do soukromí. A hlavně mi dovolují snáze utajit ty věci, které do světa vytrubovat nechci.
A navíc, když je někdo proslulý tím, že kreditkou platí i za noviny, má snadnou cestu, když chce něco udělat anonymně. Prostě stačí projednou zaplatit hotově ;-)