Jak si pravděpodobně všimli i ti největší političtí ignoranti, druhého února definitivně opustí Pražský hrad poslední prezident Českoslovenka a první prezident České Republiky v jedné osobě.
Při současném rozložení sil v parlamentu a obvyklé zálibě našich volených zástupců zabývat se spíše politikařením než politikou zásadně nepřekvapí, že tato země bude nějakou dobu bez prezidenta.
Přestože by se podle zprávy ČTK nikdo z minulých kandidátů další volby účastnit neměl, dovolte mi, abych jim věnoval tichou vzpomínku.
Nikdy jsem se netajil svým názorem, že Miloš Zeman for president prostě není dobrý nápad. V českém podání je prezident postava venkoncem formální a dekorativní. Sice mne napadají asi dva lidé, kteří by pro tuto funkci byli méně vhodní, než Zeman, ale nemůže to otřást mým upřímným přesvědčením, že příkladně náš pes by tuto roli zvládl podstatně lépe. Je tedy jasné, že debakl důchodce z Vysočiny mne k truchlení nepřivedlo.
Že by se prezidentem mohl stát Václav Klaus, to je už o něco lepší nápad, jak ho nemám rád. Vzhledem k již výše zmíněné povaze českého prezidentování by to pro něj byla ideální funkce pro zakončení politické kariéry. Důstojná, ve které by mohl český stát efektivně reprezentovat navenek a jeho možnost aktivně škodit by přitom byla dost malá. Navíc (teoreticky) pravicový prezident by mohl být účinnou protiváhou levicové vládě.
Jaroslava Moserová mne potěšila již když byla zvolena do Senátu. A její nominace co prezidentského kandidáta pro mne byla milým překvapením. Přestože se jedná o "truckandidáta", jeví se mi jako nejvhodnější. Má zdravě realistický přístup k životu a kromě politiky dokázala vyniknout i v jiných oborech - je špičkovým specialistou na léčbu popálenin a výbornou překladatelkou (mj. překládala do češtiny všechny knihy mého oblíbeného Dicka Francise). Přestože to většina národa nezaznamenala, není neznámá ani na mezinárodní scéně. Bohužel, v našem prostředí jí asi bude přisouzena pouze již zmíněná role truckandidáta.
Jisté je tedy zatím jenom to, že prezidentská standarta z Pražského hradu třetího února zmizí. Dokud opět nezavlaje, některé funkce prezidenta přebírá premiér a předseda sněmovny.
Premiér se stává vrchním velitelem ozbrojených sil, což může být zajímavé vzhledem k pravděpodobné invazi do Iráku.
Předseda Poslanecké sněmovny získává pravomoc jmenovat a odvolávat vládu a jmenovat ústavní soudce. V červnu bude třeba zvolit devět nových členů Ústavního soudu, včetně jeho předsedy.